Páskovci Hamerský potok

V údolí Hamerského potoka u Naděje v Lužických horách lze nalézt oba naše páskovce. Cordulegaster boltonii je v regionu docela běžný, žije u hlavního toku.


Naproti tomu je druhý zástupce Cordulegaster bidentata jednou z velmi vzácných vážek v Čechách, ani na Naději není nijak hojný, potkávám ho tady asi po 3 letech (tentokrát aspoň 5 kusů). Larvy žijí v prameništích v nivě Hamerského potoka a jeho drobných přítoků, dospělci obou druhů se však při letu potkávají. Oproti C. boltonii jejinak žíhaný, celkově působí tmavším dojmem.

Nehalennia speciosa a Libellula fulva - jižní Bavorsko

Dostal jsem tip na lokalitu Habach v jižním Bavorsku, kde by mohlo být možné fotit Nehalennie, nejmenší evropské vážky. Nehalennia tu však za posledních 6 let prý nebyla potvrzena (že by obdoba naší Kramářky???), proto naděje si neděláme moc velké. Rybníček nám však už při prvním pohledu svou idylkou doslova vyrazil dech. V přechodovém rašeliništi na severním okraji rybníčku za chvilku nacházíme Nehalennie, jsou opravdu strašně malé, jsou tak malé, že se dost špatně fotí. Schovávají se, přímo se ztrácejí mezi stébly ostřic, nejlepší je zastavit se a jen koukat a hned jich vidíme pět najednou.


Další překvapení nás čeká, když už balíme nádobíčko - ty vážky s modrobílým zadečkem nejsou Orthetra, ale Libellula fulva! Jelikož se nalézáme stále ve střední Evropě, tak jen drobnost - jsme ve výšce skoro 700 metrů.

Coenagrion mercuriale - okolí Mnichova

Zdá se to neuvěřitlné, ale v těsném okolí tohoto velkoměsta se nacházejí opravdu hezké kanály a Coenagrion mercuriale je tu jednoznačně nejhojnější vážka (ze zajímavých druhů jsme zaznamenali dále Orthetrum coerulescens a Onychogomphus forcipatus).

Coenagrion hylas - Lechtal, Rakousko

Coenagrion hylas, možná nejvzácnější evropská vážka, žije pouze na několika lokalitách v severozápadním Rakousku v údolí řeky Lech, dále pak až o 5000 km dále na Sibiři. Řeka Lech je nádherná, divoká, nespoutaná, šidélko však žije u velmi zvláštního biotopu mimo vlastní nivu.

Jedná se velmi mělká malá jezera, nebo lépe tůně, nejvýstižnější pojmenování by mohlo být velká louže (stovky metrů čtverečních, hlobka do 50 cm) s nepatrným litorálem. U nás bychom tu čekali nejspíš Libellula depressa, to tu taky byl nejpočetnější druh vážky. C. hylas tu bylo v počtu asi 20 kusů, fotí se docela špatně, je hrozně neposedné, navíc spolu s C. puella