úterý 19. června 2012

Do Maroka najen za vážkami

Do Maroka jsem původně ani nechtěl. Při brouzdání po internetu jsem ale našel na stránkách nízkonákladové společnosti Easyjet letenky, kterým se nedalo odolat - z Berlína do Agadiru za 23 Eur, včetně polatků za baťoh a skrytých poplatků mne celá cesta vysla na 95 Eur. Dovolím si na úvod i další obecné informace, třeba to někomu pomůže. Do jiných destinací v Maroku létá Easyjet (z Milana nebo z Anglie) nebo Ryanair (z Frankfurtu nebo z Anglie).
Víza - nejsou potřeba, je ale o tom nutno přesvědčit nerudnou paní u odbavovací přepážky.
Autostop v Maroku - četl jsem různé informace - buď, že se v klasickém pojetí stopovat nedá, nikdo vám nezastaví a když už, tak za to budou chtít 100 x tolik, kolik stojí autobus, nebo že vám zastaví každý, ale každý bude chtít zaplatit. Já jsem v Maroku stopoval, ne na hlavních tazích, jen na menších silnicích: zastavil mi skoro každý a zaplatit z 10 případů chtěli jen jednou částku adekvátní jízdnému v autobusu.
Počasí - na přelomu května a června teplo a sucho, a to i v horách. Ve výškách 2000 - 2500 m bylo přes den asi necelých 30 stupňů, v noci asi 15, sníh jsem viděl jen z autobusu na nejvyšších čtyřtisícovkách kolem  J. Toubkalu, v horách, kudy jsem procházel měli hory max 3600m a bylo to úplně vyprahlé. Na pouličním ukazateli v Marakeši jsem viděl 46 stupňů.

Celý výlet do Maroka jsem pojal spíše jako pěší přechod hor - asi 130 km z Argany přes Plateau du Tichka do sedla Tizi-n-Test v Západním Vysokém Atlasu - než jako objíždění vážkařských lokalit. To si ostatně neumím bez auta dost dobře představit, a na auto z půjčovny jsem neměl ani peníze ani chuť. Z centrální části Západního Atlasu mezi sedly Tizi Maachou (1700) a Tizi-n-Test (2100) zatím nebyly známé žádné odonatologické údaje. Pohyboval jsem se mimo vyhlášené turistické oblasti - to je nejlepší, žádní naháněči, lidi jsou velmi pohostinní , ani jednou jsem neměl pocit nebezpečí, (jenom děti jsou trochu nepříjemné - žebrají, doprovázejí vás třeba 3 km, jednou po mně házeli kamení).

Argana 30.5.2012
Agadir leží na jihozápadě Maroka na pobřeží Atlantiku. Odjíždím autobusem z Agadiru k vesnici Argana asi 70 km na SV od Agadiru. Nacházím se na jižním úbočí Atlasu asi 830 m vysoko, v širokém údolí řeky, která teče od sedla Tizi Maachou (prochází jím dálnice Agadir - Marakeš). U řeky Asif n´ Ait Moussa zjišťuji nepříznivý stav vody na Marockých tocích - řeka je vyschlá. Letos sice bylo v horách dost sněhu, ale rychle roztál a všechna voda nejednou odtekla. Až po několika kilometrech se objevuje voda a první vážky - tou je Trithemis arteriosa, kterou se mi nepodařilo vyfotit a další arteriosu jsem už neviděl. Hojné jsou tu ale další dva druhy - Trithemis kirbyi a T. annulata, kromě toho nacházím Ischnura saharensis, Coenagrion caerulescens, Paragomphus genei, Anax imperator, Orthetrum chrysostigma (to byla snad nejhojnější vážka).
Trithemis kirbyi - samec a samice
Paragomphus genei
Ischnura saharensis
Orthetrum chrysostigma


Plateau du Tichka 31.5. - 3.6.2012
 Po prvním seznámení s vážkami u Argany vyrážím do hor. Stopem se dostávám dost vysoko do hor na hřeben nad obcí Sebt Talmaktan. Potoky na jižních svazích Atlasu jsou většinou úplně suché, voda je vidět jen výjimečně v okolí vesnic dost hluboko pod cestou. Přecházím bezejmenné sedlo hlavního hřebene (2300 m, jsou odtud krásné výhledy na Jebel  Auolime 3555).

Scházím do údolí zdrojnic řeky Oued Seksaoua. Potoky jsou taky většinou vyschlé, ale tam kde je voda, je živo. Všudypřítomní skokani Pelophylax saharicus, obrovské ropuchy Bufo mauritanicus, a taky vážky: Konečně páskovci Corulegaster princeps (to je určitě největší vážka, kterou jsem viděl, větší než C. heros!), jsou to první nálezy západně od Tizi-n-Test. C. princeps je tu úplně všude, odpoledne létá podél cest a ve vesnicích, u každé tekoucí vody jsou k nalezení exuvie. Největší bomba je ovšem naše Pyrrhosoma nymphula - jedná se o první nález ve Vysokém Atlasu.



Pelophylax saharicus

Bufo mauritanicus

Cordulegaster princeps

Pyrrhosoma nymphula

Na náhorní plošinu Plateau du Tichka stoupám přes vesnici Targa ou Fella do sedla Tizi Aousdim (2800).



 Na náhorní plošině pramení řeka Nfiss. Nejdřiv je to malý potůček, který si bublá po travnatých svazích. Za chvíli se ale mění v říčku, která teče neschůdným kaňonem. Cesta je to dobrodružná - po kozích stezkách, které končí na skále, zpátky k řece, vylézt na protějším svahu o 100 metrů a zkusit nadejít skálu, a pořád dokola... S velkou úlevou vcházím po několika hodinách na cestu u prvních vesnic v údolí Nfiss. Také tady všude létají C. princeps, O. chrysostigma, C. caerulescens, Onychogomphus uncatus a další. Přechod hor dokončuji v sedle Tizi-n-Test.

Coenagrion caerulescens
Onychogomphus uncatus 
 Codulegaster princeps - samice

Přehrada Ouirgane 3.6.2012
Přesunul jsem se z hor směrem k Marakeši do Ouirgane. Původně jsem chtěl projít údolí řeky Nfiss z Ouirgane po proudu dolů. Nepodařilo se mi najít cestu, celé okolí hráze přehrady bylo oplocené s výstražnými cedulemi, kterým jsem i já rozuměl. Trochu mi to vytrhlo trn z paty - ne přímo trn, ale rozedřené nohy po přechodu hor. Spokojil jsem se tedy s návštěvou přehrady, kde pozoruji velké množství Trithemis annulata, Brachythemis impartita a vzácnou Enallagma deserti.
 Brachythemis impartita
 Enallagma deserti

Pont d´Imdahane, řeka Oeud El Abiod, 4.6.2012
V Maroku mám ještě jeden den času. Rozhoduji se pro návštěvu jedné vyhlášené lokality asi 130 km SV od Marakeše, kde by měla být většina toho, proč vážkaři do Maroka jezdí. Opravdu, nacházím hned ráno Pseudagrion sublacteum, druh tropické Afriky, který se zachoval na severu Afriky na několika málo místech jako relikt z pluviálního období. Něco podobného je Zygonyx torridus, i když ten zasahuje i do Španělska. Imaga bohužel nenacházím, zato spoustu exuvií. Z dalších pěkných druhů fotím konečně i Onychogomphus costae, Gomphus simillimus a Platycnemis subdilaltata.

 
Pseudagrion sublacteum


Gomphus simillimus


Onychogomphus costae

 
Zygonyx torridus - exuvie



Platycnemis subdilatata