úterý 13. listopadu 2012

Cordulegaster - srovnání larev našich 3 druhů

V akváriu mám ještě pořád larvu Cordulegaster heros z letošních odonatodnů ve Chřibech, v potoce za barákem jsem vylovil larvu Cordulegaster boltonii, vyfotil je vedle sebe a přidal fotku Cordulegaster bidentata, abych se pokusil o srovnání. U nás kolují fámy, jak se nám situace s nalezením C. heros v ČR zkomplikovala, jak je nemožné larvy odlišit... Myslím, že to tak těžké není.


C. bidentata
C. heros
C.boltonii
zbarvení
tmavé
pestré, hlava často cihlová
pestré
křídelní pochvy
rovnoběžné
rovnoběžné
rozbíhající se
boční trny 8.- 9. článek zadečku
žádné, jen chlupy
malé
malé, ale větší než heros
anální přívěsky
dlouhé, zahnuté dolů
krátké, tupé
dlouhé, zahnuté dolů
chování při ulovení
larva se prohýbá, snaží se přívěsky bodnout, odstrčit
0
larva se prohýbá, snaží se přívěsky bodnout, odstrčit


Jako nejméně nápadný znak mi přijde ten, který se uvádí v klíčích! - boční trny na 8. 9. zadečkovém článku. Pokud nemáme vedle sebe larvy obou druhů, těžko můžeme rozlišovat trochu menší trny u herose a trochu větší u boltoňáka. C. bidentata sice trny nemá žádné, má tam ale chlupy, které v terénu bez binokulární lupy se mohou klidně jevit jako trny.



Cordulegaster boltonii vlevo, Cordulegaster heros vpravo, nápadná je hlavně různá délka análních přívěsků, postavení křídelních pochev a zavalitější tělo herose.

Cordulegaster boltonii vlevo, Cordulegaster heros vpravo, nápadná je hlavně různá délka análních přívěsků

středa 19. září 2012

Depressiusculum ve větru

V úterý 18.9.2012 - v jednom z asi posledních teplých, ale taky velmi větrných dnů letošního babího léta se znovu vydávám do lomu Heřmanicích u Frýdlantu, kde jsme před měsícem neúspěšně pátrali po S. depressuiusculum s Martinem Černým. Tentokrát jsem viděl dva samce (nebo jednoho 2x?) této mimořádně vzácné vážky. Bohužel fotky se kvůli silnému větru moc nepovedly.
Sympetrum depressiusculum - držící se samec zuby nehty

Sympetrum depressiusculum 
Tentokrát výrazně převažovaly A. mixta a S. striolatum. Mixtu konečně fotím v tandemu, který se nenechal moc rušit.

Tandem Aeshna mixta bojující s větrem
Tandem Aeshna mixta při chvilkovém bezvětří

Sympetrum striolatum

pondělí 27. srpna 2012

Je to Enallagma?!

Naše obyčejná Enallagma cyathigerum, jedna z našich nejobyčejnějších vážek, občas svými úlety ve zbarvení dokáže pěkně zamotatat hlavu. Možná je to jen shada náhod, ale neobvykle zbarvená šidélka jsem zatím vždy (2x) našel na rašeliništích, tedy ne na typickém biotopu (tj. nádrže s volnou plochou vodní hladiny).

Samec z Jedlovských rybníků v Lužických horách. Několik dní jsem si s tím lámal hlavu.

.... v první chvíli mě napadlo i Coenagrion johansonii
I tohle je Enallagma, tentokrát z Rejvízu v Jeseníkách. Podle kresby na zadečku by to z dálky mohlo vypadat na Erythrommu lindenii




úterý 21. srpna 2012

Do Spreewaldu za šídlem zeleným - Aeshna viridis

S Martinem Černým se vydáváme za šídlem zeleným do Brandenburska na údajně jistou lokalitu co nejblíže našemu bydlišti - do Spreewaldu JV od Berlína, 130 km vzdušnou čarou od našich hranic. Více povídání má na webu Martin.

Údolí řeky Sprévy u východoněmeckého města Schleipzig je moc zajímavé. Nejedná se o údolí, jaké známe z českých končin, ale spíše o rozlivy řeky do mnoha ramen, kanálů a močálů v placaté krajině. Některé tečou lužními lesy, jiné mezi loukami. K tomu vlhké louky, slepá ramena - nás zajímala hlavně ta, která jsou zarostlá řezanem pilolistým (Stratiotes aloides), příznačně zvaný vodní aloe.

Mokřady ve Spreewaldu

Slepé rameno zarostlé řezanem pilolistým (Stratiotes aloides)



Na porosty řezanu je strikně vázáno šídlo zelené (Aeshna viridis). Je to západosibiřský druh, který zasahuje do Evropy, hlavně severní a severozápadní. Nejblíže k nám žije v Polsku a Německu, velmi vzácně i v Maďarsku, Rakousku a Slovinsku. Létá hlavně nad porosty řezanu, samci buď docela vysoko, kde loví potravu, nebo naopak těsně nad řezanem, kde hledají samičky. V letu připomínají mnohem více imperatora než jiné aeshny, a to zbarvením i stylem letu - nezastaví se ani na chvilku! Jenom jsou podstatně menší, velikostí spíš jako A. affinis. Svému jménu dělá čest jen samička, ta je opravdu pěkně zelená, samci jsou mnohem modřejší než šídlo modré.









Aeshna viridis - samice na řezanu
Cedníkem se mi povedlo vylovit i několik larev.



pátek 17. srpna 2012

Libellula fulva - letošní překvapení z Kokořínska

Několikrát jsem letos navštívil údolí Pšovky na Kokořínsku. Hlavním účelem mělo být ověření výskytu naturových druhů vážek. K mému milému překvapení jsem při tom našel i Libellulu fulvu - v Čechách je to opravdu mimořádná vzácnost a přímo pod pokličkami Cordulegaster boltonii - to zas taková vzácnost není, ale na Kokořínsku zatím nebyl znám.
Libellula fulva z údolí Pšovky

pondělí 9. července 2012

Odonatodny 29.6. - 1.7.2012 - Chřiby, Kramářka

 Letošní odonatodny se odehrávaly hlavně ve znamení hledání páskovců. Páskovce dvojzubého Cordulegaster bidentata nacházíme celkem pravidlně imága, larvy i exuvie. Jako perspektivní lokality C. heros se ukázaly nakonec jen dva potoky - Kudlovický a Jankovický. Byli jsme však u nich buď za ne zcela optimálního počasí nebo denní doby. Nález larev herose je jistě velkým úspěchem, účastníci odonatodnů by však byli ještě spokojenější, kdybychom si mohli prohlédnout na vlastní oči imágo hezky z blízka.


Fotky larev C. heros: při pohledu shora je nápadná světlá hlava žluté až cihlové barvy, při pohledu z boku na detail zadečku jsou patrné boční trny (na rozdíl od C. bidentata - nemá vůbec, menší než u C. boltonii). Celkově je larva světlejší a pestřejší než C. bidentata, má rovnoběžné křídelní pochvy (stejně jako C. bidentata, ale na rozdíl C. boltonii). Anální přívěsky jsou krátké, tupé a nezahnuté, pokud larvu vezmete do ruky, nebude se prohýbat a zkoušet bodnout vás přívěsky, a tak se vysvobodit.
 Přesouváme se i na jiná místa než lesní potůčky ve Chřibech. U Polešovického potoka nalézáme 17 druhů vážek! Jsou to všechny 4 naše druhy rodu Orthetrum, největší atrakce je pro většinu vážkařů Libellula fulva, zde přítomná v požehnaném množství.


Libellula fulva

 Uspokojila nás i návštěva řeky Moravy u Kostelan, nacházíme 3 druhy klínatek i druhy stojatých vod.


Ophiogomphus cecilia


Exuvie Gomphus flavipes - nezaměnitelná svlečka díky svému protáhlému tvaru

Největší senzaci letošních odonatodnů ale vyvolalo neše nejmenší sidélko Nehallenia speciosa. Když jsme nehallenii zrovna oplakávali, že možná u nás vymřela, že ji 8 let nikdo v Česku neviděl, objevil se Jožka Hlásek s krabičkou - jednoho samečka přivezl  z Kramářky. Následovalo hromadné fotografování.  Cestou domů se zastavujeme s Martinem a Pavlou na Kramářce a na ploše několika desítek čtverečních metrů nalézáme asi 20 šidélek, i samičky. Fotí se ale strašně, posedí jen chvilku na stéble v hlobi porostu než poskočí na jinou ostřici. Vyfotit ji tak, aby byla ostrá i hlava i zadeček je skoro nemožné. Nakonec lépe dopadly fotky toho upatlaného nešťastníka z kempu ve Chřibech.
Upatlané šidélko v kempu ve Chřibech



Nehallenia speciosa na Kramářce



úterý 19. června 2012

Do Maroka najen za vážkami

Do Maroka jsem původně ani nechtěl. Při brouzdání po internetu jsem ale našel na stránkách nízkonákladové společnosti Easyjet letenky, kterým se nedalo odolat - z Berlína do Agadiru za 23 Eur, včetně polatků za baťoh a skrytých poplatků mne celá cesta vysla na 95 Eur. Dovolím si na úvod i další obecné informace, třeba to někomu pomůže. Do jiných destinací v Maroku létá Easyjet (z Milana nebo z Anglie) nebo Ryanair (z Frankfurtu nebo z Anglie).
Víza - nejsou potřeba, je ale o tom nutno přesvědčit nerudnou paní u odbavovací přepážky.
Autostop v Maroku - četl jsem různé informace - buď, že se v klasickém pojetí stopovat nedá, nikdo vám nezastaví a když už, tak za to budou chtít 100 x tolik, kolik stojí autobus, nebo že vám zastaví každý, ale každý bude chtít zaplatit. Já jsem v Maroku stopoval, ne na hlavních tazích, jen na menších silnicích: zastavil mi skoro každý a zaplatit z 10 případů chtěli jen jednou částku adekvátní jízdnému v autobusu.
Počasí - na přelomu května a června teplo a sucho, a to i v horách. Ve výškách 2000 - 2500 m bylo přes den asi necelých 30 stupňů, v noci asi 15, sníh jsem viděl jen z autobusu na nejvyšších čtyřtisícovkách kolem  J. Toubkalu, v horách, kudy jsem procházel měli hory max 3600m a bylo to úplně vyprahlé. Na pouličním ukazateli v Marakeši jsem viděl 46 stupňů.

Celý výlet do Maroka jsem pojal spíše jako pěší přechod hor - asi 130 km z Argany přes Plateau du Tichka do sedla Tizi-n-Test v Západním Vysokém Atlasu - než jako objíždění vážkařských lokalit. To si ostatně neumím bez auta dost dobře představit, a na auto z půjčovny jsem neměl ani peníze ani chuť. Z centrální části Západního Atlasu mezi sedly Tizi Maachou (1700) a Tizi-n-Test (2100) zatím nebyly známé žádné odonatologické údaje. Pohyboval jsem se mimo vyhlášené turistické oblasti - to je nejlepší, žádní naháněči, lidi jsou velmi pohostinní , ani jednou jsem neměl pocit nebezpečí, (jenom děti jsou trochu nepříjemné - žebrají, doprovázejí vás třeba 3 km, jednou po mně házeli kamení).

Argana 30.5.2012
Agadir leží na jihozápadě Maroka na pobřeží Atlantiku. Odjíždím autobusem z Agadiru k vesnici Argana asi 70 km na SV od Agadiru. Nacházím se na jižním úbočí Atlasu asi 830 m vysoko, v širokém údolí řeky, která teče od sedla Tizi Maachou (prochází jím dálnice Agadir - Marakeš). U řeky Asif n´ Ait Moussa zjišťuji nepříznivý stav vody na Marockých tocích - řeka je vyschlá. Letos sice bylo v horách dost sněhu, ale rychle roztál a všechna voda nejednou odtekla. Až po několika kilometrech se objevuje voda a první vážky - tou je Trithemis arteriosa, kterou se mi nepodařilo vyfotit a další arteriosu jsem už neviděl. Hojné jsou tu ale další dva druhy - Trithemis kirbyi a T. annulata, kromě toho nacházím Ischnura saharensis, Coenagrion caerulescens, Paragomphus genei, Anax imperator, Orthetrum chrysostigma (to byla snad nejhojnější vážka).
Trithemis kirbyi - samec a samice
Paragomphus genei
Ischnura saharensis
Orthetrum chrysostigma


Plateau du Tichka 31.5. - 3.6.2012
 Po prvním seznámení s vážkami u Argany vyrážím do hor. Stopem se dostávám dost vysoko do hor na hřeben nad obcí Sebt Talmaktan. Potoky na jižních svazích Atlasu jsou většinou úplně suché, voda je vidět jen výjimečně v okolí vesnic dost hluboko pod cestou. Přecházím bezejmenné sedlo hlavního hřebene (2300 m, jsou odtud krásné výhledy na Jebel  Auolime 3555).

Scházím do údolí zdrojnic řeky Oued Seksaoua. Potoky jsou taky většinou vyschlé, ale tam kde je voda, je živo. Všudypřítomní skokani Pelophylax saharicus, obrovské ropuchy Bufo mauritanicus, a taky vážky: Konečně páskovci Corulegaster princeps (to je určitě největší vážka, kterou jsem viděl, větší než C. heros!), jsou to první nálezy západně od Tizi-n-Test. C. princeps je tu úplně všude, odpoledne létá podél cest a ve vesnicích, u každé tekoucí vody jsou k nalezení exuvie. Největší bomba je ovšem naše Pyrrhosoma nymphula - jedná se o první nález ve Vysokém Atlasu.



Pelophylax saharicus

Bufo mauritanicus

Cordulegaster princeps

Pyrrhosoma nymphula

Na náhorní plošinu Plateau du Tichka stoupám přes vesnici Targa ou Fella do sedla Tizi Aousdim (2800).



 Na náhorní plošině pramení řeka Nfiss. Nejdřiv je to malý potůček, který si bublá po travnatých svazích. Za chvíli se ale mění v říčku, která teče neschůdným kaňonem. Cesta je to dobrodružná - po kozích stezkách, které končí na skále, zpátky k řece, vylézt na protějším svahu o 100 metrů a zkusit nadejít skálu, a pořád dokola... S velkou úlevou vcházím po několika hodinách na cestu u prvních vesnic v údolí Nfiss. Také tady všude létají C. princeps, O. chrysostigma, C. caerulescens, Onychogomphus uncatus a další. Přechod hor dokončuji v sedle Tizi-n-Test.

Coenagrion caerulescens
Onychogomphus uncatus 
 Codulegaster princeps - samice

Přehrada Ouirgane 3.6.2012
Přesunul jsem se z hor směrem k Marakeši do Ouirgane. Původně jsem chtěl projít údolí řeky Nfiss z Ouirgane po proudu dolů. Nepodařilo se mi najít cestu, celé okolí hráze přehrady bylo oplocené s výstražnými cedulemi, kterým jsem i já rozuměl. Trochu mi to vytrhlo trn z paty - ne přímo trn, ale rozedřené nohy po přechodu hor. Spokojil jsem se tedy s návštěvou přehrady, kde pozoruji velké množství Trithemis annulata, Brachythemis impartita a vzácnou Enallagma deserti.
 Brachythemis impartita
 Enallagma deserti

Pont d´Imdahane, řeka Oeud El Abiod, 4.6.2012
V Maroku mám ještě jeden den času. Rozhoduji se pro návštěvu jedné vyhlášené lokality asi 130 km SV od Marakeše, kde by měla být většina toho, proč vážkaři do Maroka jezdí. Opravdu, nacházím hned ráno Pseudagrion sublacteum, druh tropické Afriky, který se zachoval na severu Afriky na několika málo místech jako relikt z pluviálního období. Něco podobného je Zygonyx torridus, i když ten zasahuje i do Španělska. Imaga bohužel nenacházím, zato spoustu exuvií. Z dalších pěkných druhů fotím konečně i Onychogomphus costae, Gomphus simillimus a Platycnemis subdilaltata.

 
Pseudagrion sublacteum


Gomphus simillimus


Onychogomphus costae

 
Zygonyx torridus - exuvie



Platycnemis subdilatata