Kombinace dvou faktorů – velmi levných letenek a minima odonatologických dat mě lákala k návštěvě jižního Izraele už dlouho, letos k ní konečně došlo. Opět volím mou nejoblíbenější metodu – jeden dlouhý pěší přechod naplánovaný tak, aby trasa procházela lokalitami zájmových druhů.
Negevská poušť
Na samý jih Izraele – do Eilatu vedou dvě hlavní silnice, mezi nimi není těžké naplánovat si 80 km dlouhý přechod Negevské pouště převážně vyschlým řečištěm řeky Tsin (= Zin).
Výlet začínám v Midreshet Ben Gurion, asi 60 km jižně od Berševy. Pohybuji se na rozeklaných okrajích velkého údolí, která zdánlivě vypadá jako obrovský kráter. Nachází se tu i známý kaňon a národní park An Avdat. V řece Tsin je částečně voda, buď ve velkých skalních mísách nebo jako tekoucí voda v nejznámější části. V bočních údolích se nachází také několik oáz s vodou. Prakticky všude nacházím Trithemis arteriosa, Orthetrum chrysostigma, Anax imperator a Ischnura evansi. A konečně mám štěstí na jinak vzácný pouštní druh Orthetrum ransonneti, robustní jasně modré a zdánlivě pruhované Orthetrum. U vodou zaplněných skalních mís je poměrně běžné. Potěší i samice Anax ephippiger. Z dalších druhů pozoruji občas, zejména u třtinou zarostlého prameniště Sympetrum fonscolombii, Trithemis annulata, Orthetrum coerulescene anceps nebo Crocothemis erythraea.
Údolí řeky Tsin u Medreshet Ben Gurion
Řeka Tsin v NP An Avdat
Trithemis arteriosa – jedna z nejběžnějších vážek
Orthetrum chrysostigma – další z nejběžnějších druhů
Ischnura evansi – asi nejběžnější šidélko na jihu Izraele
Zbytky vody ve skalních mísách v jinak suchém korytě řeky – typický biotop Orthetrum ransonneti
Orthetrum ransonneti – striktně pouštní vážka
Prameniště v jednom z bočních údolí s bohatým výskytem vážek (Trithemis annulata, Orthetrum coerulescene anceps nebo Crocothemis erythraea).
Pohledem do oázy se loučím s horami
… a pokračuje pochod vyschlým údolím.
Voda je tu vzácná a drží se jen v několika skalních mísách (zde hojně Orthetrum ransonneti)
Suché koryto řeky
Po 50 km putování vyschlým řečištěm se ojevuje v poušti nádherná velká řeka, aspoň na první pohled. Jenže tu nejsou skoro žádné vážky, vysvětlení je jasné ve chvíli, kdy se napiju. Je to nepoživatený hořko-slaný chemický roztok, patrně díky výluhům z fosfátových dolů. Bez pitné vody nemůžu dokončit posledních asi 15 km přechodu a vracím se k malé silnici vedoucí do Dimony.
Údolí Mrtvého moře
Přímo v Mrtvém moři samozřejmě žádné vážky nežijí, ale u pobřeží se má nacházet několik roklí s tekoucí vodou. Pro návštěvu volím Davidovo údolí (asi nejznámnější a nejdostupnější) u Ein Gedi, odtud je uváděn výskyt např. Crocothemis sanguinolenta jako z jediného místa v Izraeli (další leží v Jordánsku). Skutečnost však pro mne taková idylka není – pozoruji jen Trithemis arteriosa, jinak davy turistů, nesnesitelné vedro (46 ve stínu), vstupné, nemožnost volně přespat ani se zdržet déle než do 16 hod….
…raději prchám do Palestiny.
Mrtvé moře u Ein Gedi
Davidovo údolí u Ein Gedi
Wadí Quelt
Moc pěkné údolí mezi Jeruzalémem a Jerichem na Západním břehu Jordánu. Jsem najednou v Palestině a je to pro mě pohoda Blízkého východu – krásné údolí, pohostinní pastevci (v Izraeli jsem žádné neviděl), voda v poušti, žáby, vážky… Po mnoha letech a cestách, kdy jsem viděl jen exuvie, larvy nebo nedostižně letící imága konečně fotím dospělce Zygonyx torridus. Na příbřežní vegetaci po chvilce nacházím endemita blízkého východu Pseudagrion syriacum. Pozoruji další reofilní druhy Paragomphus genei, Onychogomphus lefebvrii, Epallage fatime, Platycnemis dealbata které jsem v Izraeli neviděl. Jdu proti proudu potoka asi 8 km, nakonec mě přemáhá vedro a prchám do vyšších poloh u Jeruzaléma. Poslední den se pohybuji v zalesněných kopcích západně od Jeruzaléma, je to jen turistika, bohužel jsem nenašel žádný nevyschlý potok.
Krajina u Jericha
Wadi Quelt
Zygonyx torridus
Psedagrion syriacum
Psedagrion syriacum
Platycnemis dealbata
Paragomphus genei
Onychogomphus lefebvrii
Epallage fatime
Praktické informace
Letenka Wroclaw – Tel Aviv je opravdu levná (45 Euro zpáteční), cestu v pohodě zvládám s příručním batohem, takže žádné další poplatky za zavazadlo (odbavený batoh by byl dražší než samotná letenka).
Hraniční kontrola – toho jsem se docela bál, pro jistotu jsem si nechal udělat nový pas (v druhém pasu mám víza a razítka z Iranu, Emirátů, Ománu,atd..). Asi to nebylo nutné, Izraelské bezpečnostní služby ví všechno. Otázky při vstupním pohovoru se mi zdály nesmyslné, asi měly ověřit jestli nelžu. Na vše jsem odpovídal podle pravdy a během 1/2 minuty odcházím s kartičkou v pase místo vstupního razítka. Ještě rychlejší to bylo při odletu, přitom právě v otázce návratu byl varován, že 3 hodiny před odletem zdaleka nemusí stačit. Určitě byla výhoda, že jsem cestoval jen s příručákem.
Doprava po Izraeli – asi ze 40% autobus, není úplně levný, ale ještě cenově snesitelný. (Izrael je obecně hodně drahá země). Převážně jezdím stopem, nikdy jsem dlouho nečekal, ani jsem neměl pocit nebezpečí, ani na Palestinských územích.
Počasí – přijíždím právě s vlnou obnormálních veder. Ve vyšších polohách je celkem snesitelně (jen něco přes 30), při sestupu do příkopové propadliny je zvyšující se teplota cítit téměř na každém kroku (na teploměru v jedoucím autě se teplota ustálila na 46).
Voda – na zádech nesu asi 6 litrů, vodu nabírám v přírodě a sterilizuji UV lampou. Poušť není úplně suchá a max. po 15 km docházím ke zdroji. V mobilu mám GPS zdrojů vody ověřované podle různě starých leteckých snímků. Konečnou překážkou je kontaminovaná voda v řece Tsin.
Mapy, orientace – turistické mapy v mobilu (mapy.cz, locus) s nahranou trasou, pro jistotu ještě vytisknuté mapy. Po celém Izraeli ja vyznačena síť turistických tras (podobný systém jako u nás) a Izraelci hodně chodí do přírody.
Letenka Wroclaw – Tel Aviv je opravdu levná (45 Euro zpáteční), cestu v pohodě zvládám s příručním batohem, takže žádné další poplatky za zavazadlo (odbavený batoh by byl dražší než samotná letenka).
Hraniční kontrola – toho jsem se docela bál, pro jistotu jsem si nechal udělat nový pas (v druhém pasu mám víza a razítka z Iranu, Emirátů, Ománu,atd..). Asi to nebylo nutné, Izraelské bezpečnostní služby ví všechno. Otázky při vstupním pohovoru se mi zdály nesmyslné, asi měly ověřit jestli nelžu. Na vše jsem odpovídal podle pravdy a během 1/2 minuty odcházím s kartičkou v pase místo vstupního razítka. Ještě rychlejší to bylo při odletu, přitom právě v otázce návratu byl varován, že 3 hodiny před odletem zdaleka nemusí stačit. Určitě byla výhoda, že jsem cestoval jen s příručákem.
Doprava po Izraeli – asi ze 40% autobus, není úplně levný, ale ještě cenově snesitelný. (Izrael je obecně hodně drahá země). Převážně jezdím stopem, nikdy jsem dlouho nečekal, ani jsem neměl pocit nebezpečí, ani na Palestinských územích.
Počasí – přijíždím právě s vlnou obnormálních veder. Ve vyšších polohách je celkem snesitelně (jen něco přes 30), při sestupu do příkopové propadliny je zvyšující se teplota cítit téměř na každém kroku (na teploměru v jedoucím autě se teplota ustálila na 46).
Voda – na zádech nesu asi 6 litrů, vodu nabírám v přírodě a sterilizuji UV lampou. Poušť není úplně suchá a max. po 15 km docházím ke zdroji. V mobilu mám GPS zdrojů vody ověřované podle různě starých leteckých snímků. Konečnou překážkou je kontaminovaná voda v řece Tsin.
Mapy, orientace – turistické mapy v mobilu (mapy.cz, locus) s nahranou trasou, pro jistotu ještě vytisknuté mapy. Po celém Izraeli ja vyznačena síť turistických tras (podobný systém jako u nás) a Izraelci hodně chodí do přírody.
