Iran je obrovská země, převážně pokrytá kamenitou pouští. V úzkém pruhu u pobřeží Kaspického moře je však příroda neuvěřitelně pestrá, na několika desítkách kilometrů se vystřídají pouště, velehory, suché subtropické lesy i mlžné pralesy. Na pohoří Elborz je vázána řada endemitů včetně vážek. Pro jejich poznání volím mou nejoblíbenější metodu – jeden dlouhý pěší přechod hor naplánovaný tak, aby trasa procházela lokalitami zájmových druhů. Elborz je navíc velmi dobře dostupný, na jižních úbočích leží Teherán. Teherán ale rychle opouštím autobusem směr Chalus, vystupuji přibližně v polovině u lyžařského střediska Dizin, dále pokračuji 130 km pěšky přes 3 horské hřebeny (hlavní a dva paralelní severně) ke Kaspickému moři.
Hlavní hřeben Elborzu
Hory to jsou vysoké a nádherné, převážně travnaté, místy skalnaté. Je tu docela dost vody, prameniště, potůčky i burácející bystřiny. Také tu ještě zůstává dost sněhu, množství sněhových políček i zbytky po spadlých lavinách. Stoupám od vesnice Varangeh Rud v údolí řeky Karaj (2500 m n. m.), přes sedlo v 3800 m. n m., kolem majestátní hory Azad Kuh (= Svobodná hora, 4355 m n. m.), nakonec padám o 1600 m do údolí řeky Haraz u obce Minak (2400 m n. m.). Obdivuji krásy vysokohorské přírody – ještěrky, jasoňové, orchideje, … ale vážky tu nejsou. Není divu, voda je příšerně ledová.
Údolí řeky Karaj (Varangeh Rud)
Cesta do sedla z Varangeh Rud
Sedlo na hlavním hřebeni
Majestátní Azad Kuh
Obcházení karu, výhled na Azad Kuh se neomrzí
Ještěrka Darevskia sp.
Jasoň
Paralelní hřeben mezi Minak a Kandeluz
Nižší (sedlo 3250 m n. m.), travnatý hřeben (na ruských mapách „Melekčešme“), bez sněhových polí. Jižní strana (směrem do vnitrozemí) je hodně suchá, překvapením je pohled ze sedla na sever – pode mnou jsou mraky a stromy. Lesy to jsou však hodně suché, sem zasahují srážky jen sporadicky sporadicky. U pramenišť a potůčků nacházím první vážky – páskovce z okruhu Cordulegaster insignis s. l. Postupně i další, pro nás většinou běžné druhy (Libellula depressa, Orthetrum brunneum, Ischnura pumilio), jiné trošku exotické (Orthetrum sabina, Caliaeshna microstigma, Onychogomphus assimilis).
Travnatý hřeben jižně od Kandeluz
Poslední ohlédnutí zpět na hlavní hřeben
Pohled na sever do vlhka, mraky se zaráží o poslední hřeben u Veysar
Páskovec Cordulegaster insignis s. l. (pravděpodobně C. nobilis v nezvykle tmavé formě, typický C. nobilis je výrazně žlutější). V této skupině páskovců je dost chaos, někdo je považuje za druhy, jiní jen za poddruhy. Zvířata z Elborzu jsou pobobná C. charpentieri , popř. C. coronatus, odtud však nejsou tyto druhy uváděné. Pravý C. i. insignis zde nežije.
Jediná klínatka Onychogomphus assimilis
Mlžné pralesy
Vesnice Veysar leží na posledním hřebeni, o který se zaráží mraky. Severní svahy leží téměř neustále v mlze, jsou porostlé nefalšovaným pralesem, zvaným Hyrkánský les. Zde se vyskytují endemické vážky – páskovec Cordulegaster vanbrinkae, šídlo Aeshna vercanica popsané teprve v roce 2015, nebo puelle podobné šidélko Coenagrion australocaspicum.
Interiér Hyrkánského pralesa
Cordulegaster vanbrinkae
Larva (F1) Cordulegaster vanbrinkae. Má krátké a tupé zadečkové přívěsky, na S8-9 velmi krátké boční trny (podobně jako C. heros a picta)
Coenagrion australocaspicum, samec. Na rozdíl od C. puella (v Iránu jen ojediněle u Tureckých hranic) jsou spodní přívěsky výrazně delší, rozsah černé barvy na zadečkových článcích je také výrazně větší.
Biotop Coenagrion australocaspicum
Biotop Aeshna vercanica. Šídla létala za soumraku velmi prudce na řekou. Podobně se chovají šídla v tropech nebo v Evropě Boyeria.
Aeshna vercanica, endemit Hyrkánského lesa. Byla popsána až v roce 2015, dříve byla považována za A. cyanea. Má ale jiné zbarvení (chybí zelená, jiná kresba na hrudi,…) a jinak se chová (létá prudce za soumraku na řekou). V letu se zdá úplně černá.
Aeshna vercanica, endemit Hyrkánského lesa. Byla popsána až v roce 2015, dříve byla považována za A. cyanea. Má ale jiné zbarvení (chybí zelená, jiná kresba na hrudi,…) a jinak se chová (létá prudce za soumraku na řekou). V letu se zdá úplně černá.
Aeshna vercanica, endemit Hyrkánského lesa. Byla popsána až v roce 2015, dříve byla považována za A. cyanea. Má ale jiné zbarvení (chybí zelená, jiná kresba na hrudi,…) a jinak se chová (létá prudce za soumraku na řekou). V letu se zdá úplně černá.
Darevskia caspica
Po 40 km pochodu z Veysar docházím na břeh Kaspiku. Jeho salinita je však třetinová vůči pravým mořím, proto u lagun pozoruji také vážky (Crocothemis servilia, Orthetrum sabina, Sympetrum striolatum, Ischnura elegans, u přitékající velmi špinavé řeky Platycnemis dealbata).
Laguny na břehu Kaspiku, biotop Crocothemis servilia, Orthetrum sabina a dalších
Orthetrum sabina
Crocothemis servilia samec
Crocothemis servilia samice
Platycnemis dealbata
Biotop Platycnemis dealbata
Pod Damavandem
Celý přechod hor mám úspěšně za sebou. Zbývá mi ještě jeden a půl dne času. Přesouvám se mikrobusy a autobusy do vsi Polour přímo pod nejvyšší Iránskou horou Damavand (5610 m n. m., také Demavend). Hora je to nádherná, dokonalý kužel vyhaslé sopky. Kvůli omezenému času se ale jen procházím po lávových polích na jižním úbočí a druhý den se vracím do Polouru, stíhám ale zastávku u říčky Lar. Údolí řeky leží ve výšce 2200 – 2300 m n. m. a jsou tu vážky (na rozdíl od řek na začátku výletu). Nejhojnější je Orthetrum brunneum, Libellula depressa, Ischnura pumilio, ale vidím také páskovce Cordulegaster insignis s. l. V okolí řeky se prohánějí ještěrky Darevskia defilipii.
Polour (na hlanví silnici Amol – Teheran)
Idylka pod Damavandem
Přehrada na řece Lar (nepřístupná)
Řeka Lar
Cordulegaster insignis s. l.
Ischnura pumilio, nezvykle zbarvená samice
Darevskia defilipii
Praktické informace
- Letenka: Podařilo se mi koupit zpáteční letenku Praha – Kyjev – Teherán za 135 Euro (cca 3500 Kč), Ukrajinské aerolinie, koupeno přes Tripsta. Nakonec všechno klaplo, ale zážitek to byl spíše negativní. Snad všechna jejich letadla mají zpoždění, hlavně přestup na Kyjevském letišti je zdlouhavý, strašné fronty, další kontroly. Pokud máte možnost si vybrat kombinaci s delší dobou na přestup nebo letět přes jiné letiště, za ty nervy by to stálo. Dvě hodiny na přestup v Kyjevě zdaleka nejsou v pohodě.
- Víza: Volím variantu „letištní vízum – Visa on arrival“, riskuji (ne)udělení víza bez referenčního čísla. Vše nakonec proběhlo úplně v pohodě, vyplnil jsem jen imigrační kartu (tam se zapisuje i adresa hotelu na první noc), zaplatil 75E a během 15 minut jsem měl vízum. Referenční číslo nikoho vůbec nezajímalo, ani cestovní pojištění (měl jsem připravené potvrzení z Generali v angličtině, že moje cestovní pojištění je platné „worldwide, incl. Iran“).
- Peníze: Měním 80E přímo na letišti, na deset dní mi to v pohodě stačilo, neutracené peníze měním z pět na letišti při odletu, odmítli mi ale dát Eura, ale jen USD. Pozor, v Iranu nefungují mezinárodní platební karty ani na placení, ani v bankomatech (jen Iranské karty).
- Doprava po Iranu: Nepůjčuji si auto, ale jde to. Cestuju jen autobusy a stopem. Nejhorší je dostat se z letiště do města (35 km), metro zatím není v provozu (už několikrát odsunuli termín otevření), žádné autobusy do města nejezdí, jedinou možností jsou předražené taxíky. Jedu ještě s dvěma Poláky, tak jsme se o těch 20E rozdělili. Zpět je to jednodušší, dá se jet normálním taxíkem za 10E. Jinak ale dobře fungují autobusy, čekal jsem je ale levnější, v dálkových luxusních autobusech cca 1 Kč/1 km. Místní autobusy, MHD velmi levné. Stop funguje perfetně, vyjímečně jsem za svezení platil (málo), většinou naopak spojeno s pohoštěním, pozváním, apod.
- Telefon: T-mobile – rooming funguje bez problémů, volání je drahé, ale SMS přijatelné. Signál prakticky v každé vesnici. Pokud bych tam byl déle, volil bych iránskou sim. Na internet se mi nepodařilo připojit ani přes free WIFI, ale nutně jsem to nepotřeboval.
- Jídlo: Byl jsem v Iranu v době ramadánu, byl jsem dopředu připravený na to, že se veřejně přes den nenajím. Restaurace ale fungovaly i přes den, a několik Iránců normálně jedlo. Jídlo jsem normálně dostal přes den, cena jako u nás (kuřecí špíz, rýže, zelenina, jogurt, pití cca 120 Kč). V horách jsem se živil vlastní stravou – müsli tyčinky a uherák (jednu šišku jsem se odvážil propašovat).
- Lidé: Velmi přátelští, pohostinní (přizvání k pikniku). Problém je domluva, jen ve městech občas někdo umí pár slovíček anglicky, jinak česko – persky. Naučil jsem se asi 15 nejdůležitějších slovíček. Iránem jsem projížděl v roce 1995, tehdy se lidé velmi báli dát se do řeči s cizinci, že je někdo uvidí z tajné policie, …Teď to byl výrazný rozdíl, situace dosti uvolněná, lidé se velmi rádi dali do řeči, ale kromě taxikářů se nikdo nevnucoval.
Žádné komentáře:
Okomentovat